Descriere
Guitarist Miloslav Matoušek (b. 1956), graduate of the Kroměříž (Moravia) Conservatory and the Franz Liszt University of Music at Weimar, makes here his gramophone debut with the compositions with which he was so strikingly successful at the 1980 International Guitar Competition in Paris (3rd Prize) and in Caracas (1st Prize and Gold Medal). The record is also a sample of his concert repertoire, which ranges from early Baroque to contemporary works.
John Williams selected from the Terpsichore set, and arranged for the guitar, four dances by Michael Praetorius (1571 — 1621). Spain, the classical homeland of the guitar, is represented by two works by Regino Sainz de la Maza (b. 1896). In the slow Petenera a powerfully expressive chord hovers and changes above the theme in the bass. Zapateada is more lively, with a passionate middle section.
The Concerto for guitar and orchestra by the Venezuelan composer Antonio Lauro (b. 1917) was the compulsory composition at the Caracas competition. The virtuoso work attracts with its striking folk elements, unusual har-monies, and exotic rhythms.
The extensive Czech guitar repertoire is represented by works by Štěpán Rak (b. 1945) and Jana Obrovská (1930). Petit Nocturne, which Rak wrote during his sojourn in Finland, is a rewardingly melodic concert item, while Hom¬máge á Béla Bartók is a mature and demanding composi¬tion by a lady composer whose work includes many important compositions for the guitar. The Hommàge employs the instrumenťs entire technical and expressive potential, and performers find it rewarding.
V nastupující generaci českých koncertních umělců má ky¬tara svého vynikajícího reprezentanta. Miloslav Matoušek (nar. 1956 v Prachaticích) se začal učit hudbě na LŠU v Ji¬lemnici, později studoval u profesora Josefa Švédy na kon¬zervatoři v Kroměříži a své hudební vzdělání dovršil na Vysoké hudební škole F. Liszta ve Výmaru ve třídě docen¬ta Rolanda Zimmera. Mimořádné nadání, spojené s cílevě¬domým a houževnatým úsilím přineslo velmi brzy cenné výsledky. V roce 1980 se jeho nahrávka probojovala v re¬nomované mezinárodní soutěži, pořádané francouzským rozhlasem v Paříži až do finále a zde získal mladý český umělec za přednes Pěti bagatel Williama Waltona a Dva¬ceti variací na španělskou píseň Manuela Ponce velmi čest¬né třetí místo. Vrcholem dosavadní umělecké kariéry Milo¬slava Matouška je však 1. cena a zlatá medaile v pátém ročníku mezinárodní kytarové soutěže Alirio Diaze v Ca-racasu ve Venezuele v roce 1981, která završila první etapu vývoje mladého kytaristy, ale současně zahájila novou, charakterizovanou prohloubeným studiem obsáhlého kon¬certního repertoáru, zabírajícího slohová období od rané¬ho baroka až po naši současnost. Dnes (1983) je Miloslav Matoušek stipendistou Českého hudebního fondu a má za sebou úspěšná vystoupení v Řecku a v NDR, kde všude propagoval — stejně jako na českých koncertech doma — také moderní českou tvorbu pro svůj nástroj.
Na své první gramofonové desce nahrál Miloslav Ma¬toušek malý, ale reprezentativní výběr ze svého repertoáru. Sešly se zde zcela odlišné a silně kontrastující světy. Chro¬nologicky nejstarší jsou čtyři tance ze sbírky Terpsichore Michaela Praetoria (1571 — 1621), které pro kytaru upravil John Williams. Sólistovi budou na desce vždy připomínat soutěž pařížského rozhlasu, kde byly předepsány jako po¬vinná skladba.
Do klasické země kytary nás zavedou dvě skladby, je¬jichž autorem je Španěl Regino Sainz de la Maza (nar. 1896). Pomalá Petenera je založena na zvláštním akordu (v podstatě to je nerozvedený průtah), pod nímž, v basu, probíhá vlastní melodický živel. Druhou částí dvojice je rychlejší Zapateada s pomalým, ale vášnivým středním dí¬lem.
Pro soutěž v Caracasu musel Miloslav Matoušek nastu¬dovat i několik děl latinskoamerických autorů. Z nich si můžeme poslechnout Koncert pro kytaru a orchestr Antonia Laura (nar. 1917), nestora venezuelských skladatelů a jednoho z porotců soutěže. Třívětá kompozice připomí¬ná svými lidovými prvky slavný Concierto de Aranjuez Joaquina Rodriga, ale svou provenienci prozrazuje zvlášt¬ními, pro naše ucho nezvyklými harmonickými postupy a exotickými rytmy. Za zvláštní zmínku stojí krásná, silně emocionálně zabarvená volná včta a dravé finále s domi¬nujícími synkopickými plochami strhujícího temperament¬ního výrazu.
Českou tvorbu pro kytaru reprezentuje Maié nokturno Štěpána Raka (nar. 1945), komponované ve Finsku, kde au¬tor několik let učil. Není to skladba typická pro hudební sloh svého tvůrce, nýbrž spíše líbivý a vděčný koncertní kousek s prvky finské melodiky, klidná hudba s jedním vý¬razným vrcholem.
Jana Obrovská (nar. 1930) věnovala kytaře mnoho úsilí a vytvořila pro tento nástroj celou řadu závažných skla¬deb, které se dnes hodně hrají u nás i v zahraničí. Její Pas-sacaglia a toccata byla již v roce 1972 oceněna na Meziná¬rodní kytarové soutě/i v Paříži a skladba Hommáge i\ Béla Bartók byla již psána jako povinná skladba na objednávku pro tuto soutěž. Je to myšlenkově závažné dílo, vnitřně čle¬něné na pět vzájemně kontrastních oddílů, které dává in¬terpretovi možnost uplatnit všestrannou techniku levé i pravé ruky a všechny efekty kytarové hry. V interpretaci Miloslava Matouška vyniknou výborně všechny kompo¬ziční jemnosti díla, v jehož úvodní části slyšíme Bartókovo téma, rozváděné potom ve vynalézavých parafrá/ích i v ostatních dílech. Je to virtuózní kus vyžadující naprosto dokonalé ovládání nástroje, skvělá ukázka moderní virtu¬ózní skladby pro kytaru.
Recenzii
Nu există recenzii până acum.