Descriere

HEITOR VILLA-LOBOS (1887 to 1959), now recognized as a leading personality of Brazilian and Latin Ameri¬can music, initially found no under-standing in his homeland for the un-usual character of his music, which, however, later fascinated the avantgarde in Paris, where the composer lived between 1923 and 1930. Indeed, he became a sensation there, as well as later on in the USA. He toured the European centres and Latin American countries, in Brazil he studied local folk music, and went to Dakar to acquaint himself with African music. Returning to Brasil in 1930, he became a recognized authority in the world of art, developed a new music tuition system, founded the National Conservatory in 1942, and returning from a one-year stay in the USA, founded in 1945 in Rio de Janeiro the Brazilian Academy, whose President he continued to be until bis death. In his work, he combined Latin American folk music elements with the European technique, as it had developed from the baroque to impressionism. An incredibly prolific composer, Villa-Lobos is the author of about thousand works of the greatest variety of genres — operas, ballets, twelve symphonies, oratorios, choruses, chamber compositions, songs, many folk music collections for pedagogical purposes, and stage and film music. His most original compositions are a blend of the elements of folk Brazilian, Indian and popular music, with fine rhythmical nuances, simple melodic charm, and — above all — magic sound, His rather few — but highly interesting — solo guitar compositions have often been compared to Liszt’s and Chopin’s concert etudes, because of their virtuosity and wealth of melodic ideas. Villa-Lobos’ 12 etudes and 5 preludes (Rio de Janeiro 1940) require supreme all-round mastery of the instrument. Dedicated to the great guitarist Andres Segovia, they drew the following comment from him: „Since Villa-Lobos, a perfect guitar expert, chose these particular forms and fingering to emphasize the daring phrasing, we must strictly comply with his wish, even at the price of the greatest possible effort in the technique and system of the play.” (New York, 1953).

The outstanding Czech performer LUBOMÍR BRABEC (1953) plays the compositions on the Panton record issued on the occasion of the centenary of Villa-Lobos’ birth.

Judged by only the very highest standard, Lubomir Brabe: is one of the most brilliant guitarists in the world.

Los Angeles Times 1986 Brabec is an excellent guitarist.

Toronto Globe and Mail 1986 Brabec is a guitarist of distinguished taste, tone and technique.

Svobodne slovo (Prague) 1985

Hudba brazilského skladatele u dirigenta HEITORA VILLA-LOBOSE (1887—1959), vůdčího zjevu moderní brazilské a jihoamerické hudby, zůstala pro svou neobvyklost v Brazílii zpočátku nepochopena. S prvním velkým nadšením se setkala až v avantgardních kruzích v Paříži, kde skladatel žil v letech 1923 — 1930 a jeho koncerty se postupně staly senzací, stejně jako později v USA. Procestoval evropská města, státy Jižní Ameriky, v Brazílii se věnoval studiu brazilské lidové hudby a při cestě do Da-karu se seznámil s hudbou africkou. Po návratu do vlasti, v roce 1930, se stal uznávanou autoritou v uměleckém světě. Vytvořil nový systém hudebního školství, v r. 1942 založil Národní konzervatoř a po svém návratu z ročního pobytu v USA, v r. 1945, založil v Rio dejanei-ru Brazilskou Akademii, jejímž prezidentem byl až do své smrti. Jeho tvůrčí odkaz spojuje prvky latinskoamerické lidové hudby s technikou hudby evropské, jak se vyvinula od baroka až k impresio¬nismu. Byl skladatelem neuvěřitelné plodným; počet dél nejrůznějších druhů a forem se pohybuje kolem dvou tisíc — opery, balety, dvanáct symfonií, oratoria, sbory, komorní hudba, písně, velký počet sbírek hudby folklórní pro pedagogické účely, scénická a filmová hudba. Nejoso¬bitější Lobosovou tvorbou jsou hudební kompozice, v nichž se slučují elementy lidové brazilské, indiánské a populární hudby. Jejich předností jsou rytmické nuance a jednoduchá krása zpěvných linií, především však magická zvučnost. Nevel¬ká, ale o to zajímavější je skupina skla¬deb pro sólovou kytaru. Pro svou virtuozitu a bohatství melodických nápadů jsou často přirovnávány ke koncertním etudám Liszta a Chopina. Dvanáct etud (Paříž 1929) a Pět preludií (Rio de Ja-neiro 1940) vyžadují svrchované ovládá¬ní nástroje po všech stránkách. Nejvýstižněji to charakterizoval slavný kytarista Andrés Segovia, jemuž jsou Etudy i Preludia věnovány: „Jestliže Villa-Lobos, jako perfektní znalec kytary, vybral tyto formy a prstoklad, aby dal vyniknout odvážným frázím, musíme přísně dodr¬žovat jeho přání i za cenu, že se podrobíme největšímu úsilí v technice a řádu hry”.
LUBOMÍR BRABEC (nar. 1953), vynikající český kytarista, natočil tuto gramofonovou desku Pantonu ke 100. výročí’ narození Heitora Villa-Lobose.
Soudě podle nejvyššího standardu, Brabec je jedním z nejbrilantnějších kytaristů na světě.
Los Angeles Times, 1986 Brabec je vynikající kytarista.
Toronto, Globe and Mail, 1986 Brabec je kytarista vybraného vkusu, tónu i techniky.
Svobodné slovo, Praha 1985

Die Musik des brasilianischen Komponisten und Dirigenten HEITOR VIL-LA-LOBOS (1887—1959), einer führen¬den Persönlichkeit des modernen brasilianischen und südamerikanischen musikalischen Schaffens, stieß wegen ihrer Au¬ßergewöhnlichkeit in Brasilien anfangs auf Unverständnis. Die erste große Be¬geisterung wurde ihr erst in den avantgardistischen Kreisen in Paris entgegengebracht, wo der Komponist in den Jahren 1923 —1930 lebte und wo seine Konzerte eine Sensation bedeuteten, genau so wie später in den USA. Villa-Lobos durchreiste viele europäische Städte, die Staaten Südamerikas, widmete sich in Brasilien dem Studium der brasilianischen Volksmusik und lernte anläßlich einer Reise nach Dakar die afrikanische Musik kennen. Als er 1930 in die Heimat zurückkam, war er ein in der gesamten künstlerischen Welt bereits als Autorität angesehener Komponist. Er schuf ein neues musikalisches Schulsystem, gründete 1942 das Nationalkonservatorium und 1945, nach einem einjährigen Aufenthalt in den Vereinigten Staaten, die Brasilianische Akademie in Rio de Janeiro, deren Präsident er bis zu seinem Tod war. Sein kreativer Nachlaß vereint Elemente der Latein-amerikanischen Volksmusik mit der Technik europäischer Musik, so wie sie sich in der Zeitspanne zwischen dem Barock und dem Impressionismus entwickelt hatte. Er war ein unglaublich fruchtbarer Komponist: die Anzahl seiner Werke von unterschiedlichsten Gattungen und Formen bewegt sich um die zwei Tausend — Opern, Ballette, zwölf Sinfonien, Oratorien, Chöre, Kammermusik, Lieder und zahlreiche Sammlungen von Folkloremusik zu pädagogischen Zwecken, szenische und Filmmusik. Das Eigenständigste in Villa-Lobos’ Produktion sind die Musikkompositionen, in denen die Elemente der brasilianischen, indianischen und populären Musik verschmelzen. Ihr Vorzug liegt in den rhythmischen Nuancen und in der einfachen Schönheit der kantabilen Linien, vor allem jedoch in ihrer magischen Klanglichkeit. Zahlmäßig gering, aber umso interessanter ist die Gruppe der Kompositionen für Sologitarre. Wegen ihrer Virtuosität und ihres melodischen Reichtums werden sie oft mit den Konzertetüden von Liszt und Chopin vergli¬chen. Die Zwölf Etüden (Paris, 1929) und die Fünf Präludien Rio de Janeiro 1940) erfordern in jeder Hinsicht eine souveräne Beherrschung des Instrumentes. Treffend charakterisierte es der berühmte Gitarrist Andres Segovia, dem die Etüden und die Präludien gewidmet sind: „Wenn Villa-Lobos, als perfekter Kenner der Gitarre, diese Formen und diesen Fingersatz wählte, dann müssen wir uns streng an seine Wünsche halten, auch um den Preis der größten Mühe um die Tech¬nik und um die Ordnung des Spielens”. New York, 1953.
Auf der vorliegenden Panton-Schallplatte, die dem Andenken des 100. Geburtstages Heitor Villa-Lobos’ gewidmet ist, wurden seine Kompositionen in der Interpretation des hervorragenden tsche¬chischen Gitarristen LUBOMÍR BRABEC (1-953) eingespielt.
Nach dem höchsten Standard gemessen, ist Brabec einer der billantesten Gitarristen der Welt
Los Angeles Times, 1986 Brabec ist ein hervorragender Gitarrist Toronto, Globe and ail. 1986 Brabec ist ein Gitarrist von erlesenem Geschmack, Ton und technischem Können.
Svobodne slovo, Praha 1985

La musique de HEITOR VILLA-LOBOS (mi-im), compositeur et chef d’orchestre brésilien, personalité de haute influence dans le domaine de la création musicale moderne brésilienne et de l’Amérique du Sud, resta d’abord sans écho au Brésil à cause de son caractère inusuel C’est à Paris, dans le milieu de l’avantgarde artistique, que Villa-Lobos rencontra son premier succès éclatant, Le compositeur y vivait entre 1925 et 1930 et ses concerts y firent sensation, tout comme, plus tard, aux États Unis. Heitor Villa-Lobos visita nombre de villes européennes, et de pays de l’Amérique du Sud. Au Brésil il étudia ta musique traditionnelle brésilienne et lors d’un voyage à Dakar il fit la connaissance de la musique africaine. Reinstallé dans son pays natal, en 1930, il était déjà un artiste considéré dans le monde entier comme autorité incontestée. Il établit un- nouveau système d’instruction musicale, il fonda le Conservatoire national en 1942 et, après un séjour d’une année Aux États Unis, il fonda l’Académie Brésilienne à Rio de Janeiro, dont il fut président jusqu’à sa mort. Son legs créatif allie les éléments de la musique de l’Amérique Latine à la technique de la musique européenne, telle qu’elle était et qu’elle se développait entre le temps du Baroque et l’Impressionisme. C’était un compositeur d’une fécondité incroyable. Le nombre de ses œuvres les plus divergentes en forme et en genre, aboutit à deux mille — des opéras, des ballets, douze symphonies, des oratoires, des chœurs, de la musique de chambre, des lieder, un grand nombre de recueils de musique folkloristique, élaborés pour des buts pédagogiques, des musiques scéniques et de film. Mais ce sont les compositions musicales réunissant les éléments de la musique brésilienne, indienne et populaire qui représentent le propre de la production de Heitor Villa-Lobos. Elles se distinguent par leurs nuances rythmiques et par la beauté simple de leur dessin mélodieux, mais surtout par leur sonorité magique. Pas très nombreux, mais d’autant plus intéressant le groupe de compositions pour guitare solo. Grâce à leur virtuosité et à la richesse de leurs idées mélodiques, on compare ces pièces souvent aux études de concert de Liszt et de Chopin. Les Douze Etudes (Paris 1929) et les Cinq Préludes (Rio de Ja¬neiro 1940) supposent une souverainité technique à tous égards. Andres Segovia, le célèbre guitariste à qui ces deux ouvrages ont été dédiés, en donna la caractéristique suivante: «Si Villa-Lobos, connaisseur souverain de la guitare, a choisi ces formes et ce doigté pour faire valoir les phrases hardies, il faut nous en tenir à ses vœux, dussions-nous subir le plus grand effort en technique et en ordre du jeu.» New York 1953.
Sur le disque ici présenté, publié en mémoire du centenaire de Heitor Villa-Lobos, ses compositions pour guitare ont été enregistrées dans l’interprétation de LU-BOMÏR BRABEC (1953), un guitariste tchèque de réputation internationale.
Mesuré d’après le standard le plus élevé, Brabec est un des plus brillants guitaristes du monde.
Los Angeles Times, 1986 Brabec est un guitariste accompli.
Toronto, Globe and ail, 1986 Brabec est un guitariste exquis en matière de goût, de son et de technique. Svobodné slovo, Praha 1985